Koniny všude okolo koní
Stránky dvou fešáků - chovných valachů
Ach jo, ach jo, ach jo! Dala bych všechnu mrkev světa (dobře, alespoň půl mrkve světa), aby bylo všechno jako dřív. Vklidu jsem čumákovala ve výběhu a jen tak zevlovala, občas nakopla psa, nechala se podrbat od dětí. Ale teď? Kámoška ze mne udělala jezdeckého koně. Co to znamená? Ano, každodenní pruda pod sedlem. Dneska si počkala, až bude šest večer, zase na mne hodila sedlo. Tentokrát zkoušela zlepšovák v podobě roztoku z octa. Nejenže ta odporná oranžová houba, kterou mne natírala žere koně (fakt mne chtěla sníst!), ale vůbec to nezabralo. Kámoška se tím popatlala taky a žrala nás hovada jako každý jiný den (ne - li víc). Takže teď řeší, co s tím. Jeden radí jezdit ráno (Kámoška a ráno, íhahá, to bych chtěla někdy vidět), další za hicu, další v osm večer. Já bych si z toho nejraději vybrala nejezdit vůbec. Jelikož jsem byla požraná a bylo mi vedro, tak jsem nechtěla moc běhat a Kámoška byla za chvilku celá urvaná. Párkrát jsme si procválali pole, a pak jsme cválali po takové polní cestě, až k těm hnusnejm bahnitejm rigolům, v kterých se bořím (Kámoška by řekla, že se v tom bořím jen trochu, ale já vím, že se tam bořím hodně), kde mne ta důra můra donutila jít až do středu těch rigolů. Já couvala a snažila jsem se té tupé osobě na mém hřbetě naznačit, že je to životu nebezpečné, ale nedala se. Použila holeň a tušírku a nacpala mne tam. A ještě držkovala, že jsem málem převálcovala Áňu, což je malá holčička, která za námi jela na koloběžce. No, ale když mne tam teda už nacpala, tak jsem byla hodně chválená a šly jsme pryč. Ještě jsme si procválali pole tam a zpět, a protože Kámoška funěla a tekli z ní proudy potu, jeli jsme domů. Já už se těšila domů a taky mne pořád žrala ta hovada, tak jsem chvílema trochu poklusávala, za což jsem si akorát vysloužila nadávky od Kámošky a nakonec ze mne slezla s výhružkou, že jestli prý budu dělat bordel, tak mi ukáže. to bych ráda věděla co.
            Než mne odsedlala, tak na dvůr vlezly děti. Dostala jsem od Kámošky mrkev (no konečně), pak mne šoupla do ohrady, rozdala dětem úkoly a koukala, jak nám chystají večeři. Když děti projevili žádost, jestli nás prý můžou vykartáčovat, ihned souhlasila. Určitě vypadala mile, ale mně bylo hned jasný, že se těší na to, jak ná mne bude zítra málo práce (nebohé děti). Ale je s nima legrace. Mohla jsem si při čištění courat po ohradě, kdežto když čistí Kámoška, aby se kůň bál pohnout kopytem.
Sára se naučila otevírat si ohradu. Je k popukání koukat, jak se za ní Kámoška žene s tušírkou z baráku a chudák Sára se snaží přeskočit prkno ohrady zadníma nohama, protože v těhlech chvílích jde z Kámošky strach, přičemž než Kámoška doběhne, Sára se na desátý pokus dostane ven a zdrhne. No, nevím. Já bych Kámošku raději nepokoušela...
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one