Koniny všude okolo koní
Stránky dvou fešáků - chovných valachů
Občas nechápu, co si to na mne ta důra vymýšlí. Nejdřív na mne hodila sedlo, takže jsem se opravdu bála, že bude práce. A taky jsem se nemýlila. Jenže jinačí, než jsem čekala. Vyfasovala jsem lonžku, na které jsem musela běhat dokola, jako debil. A to nebylo všechno. Když Kámoška usoudila, že je moje práce na kruhu uspokojivá (jak jinak), vydrápala se na můj dokonalý hřbet (respektive do sedla na mém dokonalém hřbetu) a tvářila se, že mne přiježďuje. Ne, že by to nějak uměla, ale stejně jsem musela klusat a dělat různé kruhy tak, jak Kámoška chtěla. No nevím. Když ze mne sedla, nekonal se žádný konec, jak jsem doufala, ale ještě mne táhla na vycházku, abych si prý potrénovala nervy (nepotřebuji, mé nervy jsou jedny z nejlepších). Táhla mne dokonce přes hluboké kaluže (jednu jsem dokonce přeskočila) a místo toho, aby mne hned zavedla domů, padesát metrů před barákem se zastavila a neskutečně dlouhou dobu kecala se sousedkou. Kdyby alespoň zastavila tam, kde je tráva, ale ona ne. Musela jsem okousávat ubohé stonky. Takové hrůza. Někdo by jí měl domluvit.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one