Koniny všude okolo koní
Stránky dvou fešáků - chovných valachů

Tušila jsem, že se chystá něco nekalého. Kámoška přijela nezvykle brzo (věřte mi, ona v půl osmé ráno nikdy nepřišla). A taky, že jsem tušila správně. Nějakou dobu kolem mne běhala, obíhala, balila všechny mé věci. A pak to přišlo. Přišel Rančer a vyvedl mne ven. A na dvoře stála odporná krabice na kolečkách, do které mne Rančer chtěl zavést. Nejdříve jsem šla, protože jsem si myslela, že když tam jde Rančer, nemůže se nic zlého stát. Jenže pak na mne Sultán ze stáje zavolal: „Nelez tam, ta krabice žere koně!“

A to zase ne, já se sníst nenechám. Takže jsem hezky zase vycouvala, aby mne ta věc nesnědla. A pak to začalo. Krom Rančera kolem mne začala skákat Kámoška s Kámošem a začali mi dělat samé nekalé věci. Nejhorší bylo to, když mi dali na zadek provaz (který jsem taky náležitě pokopala – alespoň jsem se snažila). Nakonec Rančer přivedl Hondyho a strčil ho do půlky té prapodivné bedny. A zase to začalo nanovo. A i když jsem viděla, že Sultán očividně kecal, protože Hondy nevypadal ani trochu sežraně, nedala jsem se tak snadno. Mno, ale nakonec jsem tam vlezla a Kámoška, která se mezitím vystřídala s Rančerem u mé hlavy mne rychle přivázala a Kámoš s Rančerem mi za zadek dali nějakou odpornou věc, takže jsem nemohla ani dopředu, ani dozadu, no prostě nikam. A pak přišel ten největší podraz. Hondyho odvedli pryč, mne tam zavřeli a rozjeli se někam pryč! A ten hloupej stroj se celou dobu tak kýval, že jsem musela pracně udržovat rovnováhu, takže jsem ani nemohla vymyslet, kusy ven. Nakonec jsme zastavili, ale namísto toho, aby mne pustili ven, přilezla dopředu Kámoška, chytla mne a vedle mne začali cpát úplně cizí kobylu! Hned jsem jí naznačila, že tohle je moje krabice a ona tam nemá co dělat. K mé velké radosti se opravdu zalekla a nechtěla nastoupit. A začalo to samé, co se mnou ráno. Až na to, že ta kobyla je zjevně asi nějak retardovaná, protože ani nekopla po lanu, ani se nesnažila prchnout, jako já. Prostě jen vždy couvla dozadu. Tudíž jí nakonec naložili mnohem rychleji než mne. Vůbec se mi nelíbila, ale hned jsme se zase rozjeli, takže jsem ji nemohla sežrat. Nakonec jsme zastavili a nás vyložili na naprosto cizím místě. Pustili nás do dřevěné ohrady a nechali svému osudu. Hezky jsem si zacválala do kolečka a protože ta tráva vypadala fakt lahodně, nastal mi čas oběda, který trval až do večeře. Jenže ta druhá kobyla – Sára – neustále otravovala. Musela jsem jí ukázat, kdo je šéf (jasně Lotynka). Nicméně svým zběsilým úprkem přede mnou zvládla vyvrátit jeden sloupek ohrady a íhahá pryč. A já, íhahá za ní. To vám bylo veselo. Běhala jsem po dvoře a Kámoška za mnou. Vždy, když mne dostihla, hodila jsem prďáka a íhahá na druhou stranu. Nakonec mne ale potupně dohnali zpátky do ohrady, kde už stála lapená Sára.

            Večer nás šoupli do boxů, kde bylo plno sena (ovšem, kdo by žral seno, když je kolem toliko chutné trávy).

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one