Koniny všude okolo koní
Stránky dvou fešáků - chovných valachů
Ráno Kámoška čuměla jak puk. Ona otiž našla v ohradě jen jednoho skvělého koně, totiž mě. A čuměla ještě víc, když zjistila, že ohrada je uzavřená a kůň (tedy Sára) prostě nikde. Chvilku zmateně pobíhala dokola, volala ji (ona samozřejmě nepřišla, protože ji nikdo neučil chodit někam na zavolání). Pak přijel Kámoš z práce a asi během půl minuty ji našel u sousedů. Ona totiž, holka šikovná, zvládla snížit výšku pletiva dělící náš plot s plotem sousedovým, překonat jeho nynější metrovou výšku a pěkně se mohla popásat na jeho anglickém trávníku a pěstěných bonsajích. Já jsem holka hodná, nikam jsem nelezla (mám na přelejzání metrového plotu v prudkém kopečku krátké nožičky, ale to Kámošce neříkejte). Když ji Kámoš našel, chvíli řešil, jak ji dostat zpátky. Sousedi jsou chataři, kteí tam nebyli. Nebyla jiná cesta, než přes ten plot zpátky. Jasně, že se Sáře nechtělo, protože přeci zpátky to tak snadno nejde. Jenže se dostavila naštvaná Kámoška a nacpala ji zpátky do ohrady. Pak letěla do práce a Kámoš tam přitloukl prkna, abychom tam už nemohly (takový podraz).
        Když přišla Kámoška z práce, nasadila si rajtky (v kterých, mimochodem vypadá... no... dost divně), vyčistila Sáru, hodila na ní sedlo, že se půjde ven. Ale neměla nějak náladu, vůbec nechápala, že musím Sáru šikanovat i při sedlání, byla na mne zlá (Kámoška) a to, že chci jít s nima ven z ohrady nechápala už vůbec. Takže, i když všem okolo otlouká o hlavu, že za uzdečku se nikdy, nikdy, nikdy nepřivazuje, přivázala Sáru za uzdečku ke vchodu do ohrady a šla mne chytit, aby mne přivázala. To zrovna. Když na mne předtím byla ošklivá, budu jí tak věřit, že mi nic neudělá. Takže následovalo honění po ohradě, kdy jsem se dostala mezi Sáru a Kámošku. A jediná cesta ven byla přes Přivázanou Sáru. Tak dlouho jsem do ní narážela, až Sára poplašeně (ona se mne totiž bojí, íhahá) škubla a přetrhla si tu uzdečku (cesta byla volná!). Jenže než ji Kámoška lapila, zvládla si ještě šlápnout do otěží a bylo po uzdečce. Asi jsem ale nemla tak vyvádět, protože místo Sáry jsem vyfasovala sedlo já a konala se práce. Musela jsem klusat, cválat a nejhorší byla vrata, která ve větru strašně lomcovala a Kámoška mne nutila jít až k nim! A ne jednou! Je to zrůda zlá a tohle jí nikdy neospustím!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one