Koniny všude okolo koní
Stránky dvou fešáků - chovných valachů
Tak se mi konečně po dlouhé době podařilo Kámošku sundat ze svého hřbetu. Ale dobře jí tak. Přihrne se skoro po týdnu (!) a hned na mě háže sedlo. Tentokrát přijela i se Světluškou (dostala jsem pamlsky, to bylo fajn) a vyšli jsme. A protože foukalo a bylo vůbec nehezky a já dlouho nebyla pod sedlem, tak jsem byla protivná kobylka (chudinka já) a dělala jsem bordel už před vratama. Ale nakonec jsme vyšli a docela dlouhý kus jsme šli v klidu. Jenže pak mě Kámoška nechtěla nechat ani kousnout, ani se otočit domů, tak co s takovou Kámoškou? Tudíž jsem se rozhodla, že takovouhle Kámošku nechci. Stačilo jen dát hlavu k zemi a pořádně párkrát vyhodit. No byla na zemi hned. Samozřejmě si ji nechci moc porouchat (kdo by mě živil), takže jsem před tím hopla do pole, aby spadla do měkkýho, což se jí i povedlo. Navíc nebyla ani naštvaná. Jen se zvedla, zavolala mě k sobě (hodné Lottynky kobylky přece neutíkají od svých Kámošek, nasedla. Chvilku jsme si klusli (kvůli podmáčenému terénu jsme se nemohli ani pořádně proběhnout), pak na mě nasedla Světluška (nasedá z druhý strany, než je normální, čehož jsem se trochu lekla, ale Kámoška říká, že je to dobře, abych si zvykala - sama totiž z druhý strany nalejzat neumí) a jelo se dom. Je jasné, že když fouká vítr, tak křoví žere koně. Takže Světluška raději slezla (a to jsem jen trochu poklusávala) a za křovinama zase nasedla. Nakonec mě šoupli do boxu, a už jsem nikam nemusela. Dostala jsem kýbl plnej pečiva, hromadu sena a navrch kašičku, takže možná Kámošce tu vyjížďku odpustim (možná)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one