Koniny všude okolo koní
Stránky dvou fešáků - chovných valachů

Já chci zpátky sníh a chci ho zpátky hodně rychle. Naštěstí i koním se jejich přání občas plní. Trubka se rozhodla, že když bylo v sobotu hezky a ona někde trajdala po výletech, tak že bude hezky i v neděli a vymyslela, jak si udělá vyjížďku i s dvěma kamarádkami. Což o to, příjemná změna nemuset chodit sama.  Jenže jsem díky tomu musela dřív z ohrady, musela jsem poslouchat její nadávání, když jsem lezla do boxu, kde ona se zrovna rozhodla kydat (stejně mi to udělala schválně) a navíc pak moji malou zavřela a já musela snášet to její čištění, kecy o tom, proč jsem se musela v těch zimních chlupech válet v bahně (no proč asi), rychlo sedlání, protože samozřejmě nestíhala, abychom nakonec v závěru zkejsly u Rančera o sto metrů dál na dvoře, a čekaly, až Verča osedlá Hondyho. Samozřejmě mě chtěl sežrat nejen Hondy, ale i haflina, kterou pak pro jistotu uklidili, jelikož nějak psychicky nemohla unést přítomnost cizího koně v její blízkosti (pět metrů). Po další čtvrt hodině jsme konečně vyrazili. Jako jestli si ty dvě trubky myslely, že se s Hondym přetrhnem, tak byly těžce na omylu. Vyrazili jsme společně tempo „pohřební průvod“ a já se mu pěkně zavěsila na ocas, a že štrúdl. Což se moc nelíbilo čůze a neustále na mně mlaskala a snažila se mne nacpat vedle Hondyho, protože ona si přece musí popovídat. Na poli pod Horkou na nás čekala Jana s Amálkou, takže se zavelelo rychlejší tempo a Hondy tak pěkně začal pohazovat hlavou, jakože bude veselo. Chvilku jsem měla myšlenky na to, že ho napodobím, ale po jakési sprosté výtce ze shora jsem si to nakonec rozmyslela. Ve třech už jsme se vydali směr les. Samozřejmě, trubky nevěděli kam pojedou a dokonce ani kam jedou, takže nás jednou zavedly na cestu, která končila potokem a museli jsme se všichni vracet. Navíc Jany Amálka nějak nepochopila, kdo je z nás tří nejkrásnější, nejušlechtilejší a nejstatečnější (nebo pochopila?) a značnou část cesty se mně snažila sežrat a vůbec po mně dělala výpady.  A co myslíte?! Jasně, že jsme zasněžili! Protože tři kilometry před domovem začalo hustě chumelit. A pak začalo i foukat. Kdo měl inteligentní nápad, že si to zkrátíme přes les? No… A kdo pak blbě uhnul, takže se zkratka ani dostatečně dlouhý závětří nekonalo? Za co, jako?! Jen doufám, že sníh a led vydrží, a že se, blbka, dlouho neukáže.

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one