Koniny všude okolo koní
Stránky dvou fešáků - chovných valachů
Zbláznili se. Dočista a úplně. A přitom to ze začátku vypadalo tak nevinně. Prostě Kámoška dorazila na tom svym řvoucim stroji, za ní Kámoš. Kámoš mě čistil (stále jsem nic nečuchala). Pak Kámoška s Rančerem mastili sedla na zítřek (budou tejrat koníčky) a nic zvláštního se nedělo. Takovej normální Lottynčin den. Jenže pak šel Rančer na trávu a Kámoška se s Kámošem ochomejtala kolem ve výběhu (já zrovna konzumovala čerstvou a zelenou travičku), když ji napadl ten debilní nápad. "Hele, vyhoď mě na ni, si na ni lehnu" A než jsem stihla zahájit ústup, už jsem Kámošku měla na hřbetě. Ležela na mě jen na břiše, ale stejně. Snažila jsem se zachovat jakoukoliv důstojnot. Pravda, ani jsem ji moc necejtila, byl to jen takovej zvláštní pocit. A když jsem se ji snažila očuchat, tak mi vyhrožovala! Prej jestli jí kousnu, tak uvidim! Copak jsem ji někdy kousla? No dobře, myslim jako vážně kousla? No jistěže ne. Docela rychle seskočila (a to jsem s ní udělala asi dva kroky). Tak jako dobrý. Jenže pak se vrátil Rančer a Kámoška hned k němu nadšeně běžela (musí mu hned všechno vykukat) a začala, jak jsem byla hodná (jako já jsem pořád hodná). No a Rančer, že na mě vyhodí Kámoše. Jenže to už nebylo jen ležení na břiše. On na mě seděl! Na mě!!! Jako bych byla obyčejná herka a ne dokonalá bílá slečna. Taková neslýchanost. A ještě stihnul seskočit, než jsem si stačila rozmyslet, jestli vyhodím zadníma nebo předníma. A za chvilku na mě seděl znova. A všichni se rozplývali, jak jsem úžasná a hodná a chválili mě. Kdyby věděli, že jsem jen nestihla rychle vymyslet, jak ho sundat. Ale mám na to teď soustu času, takže předpokládám, že na mne brzo poleze Kámoška, takže ať si přichystá kosti na pár přemetů z koňského hřbetu.
Íhahá
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one