Koniny všude okolo koní
Stránky dvou fešáků - chovných valachů

Pátek 28.12.2007

Tak se to opravdu stalo...

Oni říkali, že půjdu pryč od mámy, ale kdo by dvounožcům věřil, že? Ale dneska přijeli lidé, kteří mne tak různě ochmatávali, hladili, dokonce i dobrůtky přinesli. Nijak jsem se tomu nepodivovala. Takových už u nás bylo!

            Ale pak mne vyvedli ven, před takovou hnusnou krabici. Moc se mi nelíbila, ale máma šla s náma, moc to neřešila, tak jsem se rozhodla, podivnou krabici taky neřešit. Ovšem, než jsem se rozkoukal,a abych se vydala pěkně směrem k ohradě, tak mne bafli a jali se rvát do tý krabice. Tak to teda ne. Pro chleba, to jsem si došla. Jsem měla zadek venku a všechno v pohodě. Ale abych tam vlezla celá? Ani za kilo chleba. Takže jsem vždycky pěkně vycouvala ven. A když mne drželi? Tak jsem si trochu zatrojčila, a byl klid. To určitě! Máma se mi ztratila z dohledu a bez ní nikam nelezu. Asi jim to došlo, protože se tam pro změnu snažili nacpat maminu. Ta jim ovšem dala svůj názor jasně najevo a nevlezla tam vůbec. Hehe. A když tam neleze máma, je prokazatelně jasné, že je ta bedna plná bubáků. Jenže najednou do mne začali tlačit ze všech stran a já tam byla nacpaná! A celá! Než jsem stačila vycouvat ven, tak mne, chudinku kobylku, uvázali, zašprajcovali, že jsem se nemohla skoro ani hnout. Taková zrada!

            A pak byla najednou tma, máma pryč, všichni pryč a já zůstala sama. To byla hrůza! Chtěla jsem to tam zničit a křičet o pomoc. Fakt chtěla. Jenže krabic se tak kývala, že jsem měla dost práce s tím, abych udržela rovnováhu. Ale stejnak jsem si párkrát kopla.

            Po nekonečně dlouhé době se bedna otevřela a já vyhlédla ven. Doufala jsem, že na mne bude čekat mamina, ale místo na známou ohradu jsem koukala do cizí ulice, na cizí barák a na cizí dvounožce. Holka, co mne držela na mne konejšivě mluvila a držela mne fakt pevně, ale já ji vnímala jen špičkami uší. Tak jsem se bála!

            Zavedli mne do vrat, na jaksi dvůr. V ohradě stála tmavě hnědá kobylka! Konečně vlídná, koňská tvář. Hlasitě jsem pozdravila, jak se na dobře vychovanou koňskou slečnu sluší!

            Mno, pustili mne k ní. Zas až tak vlídná tvář to nebyla. Hned po mne kopla! A zákeřně! Ze zadu! Ale já jsem jí to vrátila. I na zadní jsem se několikrát postavila, aby viděla, že nejsem žádná blbá kobyla, ale vznešená dáma… Myslím, že bude ještě chvíli trvat, než si na sebe zvykneme, ale už mi prozradila, že se jmenuje Lopa a vypadá to, že mne bude brát…

            Jen nevím – vrátí se mi ještě máma?

                                   Vaše chudinka osamocená Lotta

Tam je určitě bubák!






S Lopou

16.02.2008 18:29:38
Lena_Sawyer
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one