Koniny všude okolo koní
Stránky dvou fešáků - chovných valachů

Pondělí 31.12.2007

Kámoška se dneska objevila docela brzo (no, brzo – už dávno jsem byla po snídani)…

Radostně jsem jí běžela vstříc, tušíc nějaké překvapení. A taky že se konalo. V podobě mrkve! Chápete to? Mrkev!!! Od té doby, co mne vzali od mámy jsem neměla ani kousek mrkve. Ale teď jsem jí zvládla sníst spořádaně. Mňam. V ohradě už jsme tři. Já, Lopa a Hondy. Hondy je pěknej bručoun. Pořád se tváří, že chce sežrat všechny okolo, včetně mě. Já se ale nedám. I když po mě kopne, tak mu to vrátím a ještě se u toho pěkně proběhnu (není nad to si v tom klouzavém bahně protáhnout kopyta). Je to legrační hra. On vyhodí, já vyhodím, oběhnu si cvalem kolečko a nanovo. Škoda jen, že se k nám nepřidá Lopa. Ve třech by ta hra byla veselejší.

            Po chvilce, co se mnou Kámoška chlubila nějakým svým známým (všimla jsem si, že to dělá docela ráda a často – nedivím se – při mé neskutečné kráse elegantní koňské slečny…) začalo pršet a sněžit do hromady, takže následovalo hromadné zavírání – ovšem k mé koňské radosti. Už na mne čekal kyblíček plný dobrot a pořádná kupka sena (chápejte – musím si udržovat postavu). A když Kámoška do kýble přihodila ještě mrkev, bylo to něco. Nezapomněla jsem ovšem pěkně pocintat mříže, protože vedle mne bydlí Hondy a vytáčí ho, když po vylízání kýble ještě olizuju mříže na jeho straně. Snaží se mě hryznout, ale já jsem pohotová, takže má smůlu.

            Byla jsem vyčištěna (nechápu ty keci o mé nevyčistitelnosti), pomazlili jsme se a Kámoška šla domů. Ale vrcholem drzosti bylo, že mi nedala všechnu mrkev! Prý až na zítra. Jak, na zítra? Jako by nestačilo, že rozdávala z mé drahocenné mrkve ostatním koním! Jak jsem se snažila, abych dostala další. Kopýtkem jsem hrabala, jak mne to doma učili. Pak jsem ale kopytem trefila Kámošku. Ta se naštvala (nechápu jako proč) a vynadala mi. Urazila mé koňské city! No, ale pak jsem jí odpustila. Přeci jen – zítra na mne čeká ještě ta mrkev, že jo. Tak jsem se s ní ještě pomazlila skrz mříže boxu, aby teda jako neřekla, no.

            Máma už pro mne asi nepřijde. Začínám se s tím pomalu, ale jistě smiřovat. Už se jí ani nesnažím volat, myslím, že to nemá cenu. Jen toho mlíka je škoda. Co tomu řekne má jemná pleť?!

                            Vaše Lotta

16.02.2008 18:46:40
Lena_Sawyer
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one