Koniny všude okolo koní
Stránky dvou fešáků - chovných valachů
Kámoška minulý týden lehla, takže její vyhrožování o tom, jak Lottynka bude makat se nekonalo. Íhahá. Bohužel i přes silnou rýmu (já ji slyšela smrkat) se dneska dostavila už při mé snídani. Sice nejdřív zmizela v domě, takže to vypadalo slibně, ale než jsem dožvýkala snídani, už otravovala s kartáčema. No a aby věděla, že si Lottynky dlouho nevšímala, tak Lottynka ukázala, jak umí být veselá Lottynka. Což v praxi vypadalo tak, že jen co mne vyvlekla ze stáje ven, už jsem trošinku zakozlovala (aby věděla, že to umim). Po dlouhé době jsme nejely samy dvě, ale s Rančerem a s Lopou. Je jasná, že je nutné ukázat, že jsem pořád kápo stáda, a i když na mě sedá hloupá Kámoška, že já jsem pán. Což mi moc nevyšlo. Jasně, poklusávání po cestě, vyhazování super. Jenže pak si s Rančerem vymysleli, že hluboké pole je to, co potřebuji. Snažila jsem se zvládnout těžký terén tím, že si vyhodím, ale když se vám to boří až po spěnky, tak je to docela náročné - nechala jsem toho k velké radosti Kámošky. Na půli cesty jsme se zastavili u Rančerova tatínka, kde mne Kámoška chvíli pásla. Ale protože Kámoška není úplně ideální Kámoška, ale spíš tvor postrádající mozek... no, prostě jsem si roztrhla lícnici na uzdečce. Jenže za to nemůžu já, ale výše zmiňovaný tvor - má dávat pozor, jak ty otěže drží. Jenže někam na chvilku čuměla a já si do nich šlápla. A co  jinýho udělat, než je urvat?Takže Rančer přišel s kusem drátu a zdečka se preventivně vyspravila kusem zeleného drátu, který prý ladí k mojí pleti (Kámoška je fakt blbá). Po vyspravení uzdečky jsme pokračovali dál. Hned za zahradou, kde jsme se pásli jsou takové odporné kopce, kam mne ta důra nutila cválat. Co, cválat. Lopa udělala hop, hop a abych ji dohonila, musela jsem zařadit nejvyšší rychlost. A Kámoška se tlemila a prej, že když my tryskáme, Rančer s Lopou pomalu cválá. Je blbá. Pak jsme ještě prošli lesem, kde bylo nutno vyrobit několik koblih na pohnojení a následně dohnat Lopu, která se od nás mezitím vzdálila. Co na tom, že to bylo z kopce a po mokrym listí. Kámoška to zvládla a ty větve, co jí mlátili o hlavu... Od čeho má přilbu, že? Jen ten dojezd nebyl úplně ideální. Málem jsme narazili do Lopy, ale Rančer s ní uhnul a v cestě stál strom... No, jako jsem dokonalá, takže jsem to ubrzdila, ale Kámoška u toho špačkovala - vůbec bych vám nepřála slyšet, jak ošklivě mne za tu vyjížďku nazývala, a jak nadávala!
Pak už jen přes pole, kolem náhonů a domů. Nebýt toho auta a kanálu, co mne chtěli těsně před Rančem sežrat (to znamená dva bubáci v jednom), tak vyjížďka prakticky bez kolizí.
Vaše Lotty
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one