Koniny všude okolo koní
Stránky dvou fešáků - chovných valachů
Po týdnu se Kámoška laskavě přivalí a hned prudí. Žádná mrkev, prostě nic. Potupně mi odstraní z boxu jídlo přichystaný na večer a se slovy, jakéže jsem to prase (kecá) mě vypucuje, hodí na mě sedlo a už jsem musela jet. Do lesa! Tentokráte uznávám, že mě netáhla samotnou, ale s Gerenem. Alespoň jsem si ji mohla trochu užít. Protože je jasné, že když jdete s druhým koníčkem, zvětšuje se k tomu i počet bubáků, před kterými je nutno postupně uskakovat, či si občas zacválat na asfaltu (to Kámoška hrozně pění). Že osobní auta znám? No a co! Zrovna dneska žrali koně. Že mini příkopem se dá projet v klidu a v pohodě? Pche. Mě se zrovna dneska chtělo vyhazovat. Íhahá. A hned dvakrát za sebou. Ale v lese bylo hezky, to jo. Kdyby se tam všude nemotali houbaři. Kámoška je nesnáší a já tuhle její iritaci sdílím. Nesnáším, když na mě někdo s košíčkem v ruce poulí oči se slovy - Jé, koníček. Kdybych vypadala jako osel, tak prosím, ale je snad naprosto zřejmé, že jsem stvoření ušlechtilé, tudíž se není třeba divit, že se jedná o koně - je to zřejmé na první pohled.
      Nejvíc k popukání bylo, když Kámoška zabloudila. Pyšní se tím, jak zdejší lesy zná, ale když jsme najednou vyjeli v jakési vesnici, docela čuměla. Prý - To je určitě Jelen. Nebyl to Jelen, byly to Bělušice a žádný Jelen. Chvilku jsme se motali po lese, cestou necestou, než jsme narazili na cestu, kterou Kámoška bezpečně poznala a bezpečně jsme dorazili domů.
Jinak vyjížďky s Gerenem končí, protože dneska Geren odjel k jinému majiteli. Tak nevím, co budu dělat, protože teď už budu muset jezdit jen a jen sama s Kámoškou, což je megaopruz.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one