Koniny všude okolo koní
Stránky dvou fešáků - chovných valachů
Jako Kámoška si to po týdnu přivalí a hned mě odtáhne ze sluníčka z ohrady. Hned vyčistit, šup na mě sedlo a šup ven. A to prosím bez kukuřičných koleček!
A venku, to byl zážitek - zase jsem jela s Gerenem (jsem zvědavá, kdy dostojí těm svým řečem, že začneme jezdit samy dvě), jenže mě to vůbec nezajímalo. To bylo sprostejch slov. Buďte rádi, že jste Kámošku neslyšeli. A těch hnusnejch řečí, co mi řekla. Tak jednak, jsem chtěla domů. Nevím, proč bych se měla courat za nějakým hřebcem, když doma je ohrada, sluníčko a jídlo. Takže začátek vyjížďky vypadal tak, že jsem se vždycky zastavila a snažila se otočit směrem domů. A když to nešlo, tak jsem prostě stála a stála. A potom mne nutila  běhat. Jako fakt nevím, co si o sobě myslí. Že když už jsem nahodila zimní srst, že se s tím kožichem budu někam uhánět? Takže jsem jí cvalovku zkrouhla na takovou pěknou klusovku, a pod. Dobře jí tak. Teda, než se Geren rozhodl, že mi vezme roha. Courali jsme se vzadu (mám přece kráké nožičky!) a on tam najednou nebyl. No prostě nebyl. Takže jsem se rozběhla (Kámoška důra se mne snažila brzdit), když jsem ho ucítila v odbočce mezi takovejma křovinama. Takže jsem hezky krouhla zatáčku a najednou koukám - Geren cválá pryč! Taková hůza! Co kdyby mi ujel?! Takže jsem ho musela dotryskat. A řeknu vám v tom kožichu, to teda bylo něco. Ale nakonec jsem ho doběhla. Teda, on zastavil, ale myslím si, že i kdyby nezastavil, tak ho klidně doběhnu.
A Kámoška je blbá. Kvůli ní jsem pořád zakopávala! Prostě bylo všude o dost víc zajímavějších věcích, než koukat na cestu. A od čeho ji vozim na hřbetě, než aby mi ukazovala správnou cestu a upozorňovala na nerovnosti povrchu. No ne?
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one