Koniny všude okolo koní
Stránky dvou fešáků - chovných valachů
Ano! Ano! Ano! Konečně se mi ji podařilo sundat! Třikrát hurá! Ale popořadě. Málo jsem čuměla, když se ukázala hned po ránu! To se stalo naposledy asi před čtyřma rokama. Různě tam pobíhala, kydala, obírala balík se senem, až jsem začala doufat, že na mě třeba zapomněla. No, nezapomněla. Takže jsem byla vytáhnuta, vyčištěna a osedlaná a samozřejmě za asistence bičíku jsem musela ven. A nechtělo se mi. Kombinace sluníčka a zimní srsti opruz největší. Jenže jí se to nelíbilo, takže na mě byla hnusná (mimochodem, kdo ji naučil slovo kretén? Poslední dobou používá na všechny koně okolo). A takovej kus jsem musela jít! Dneska se totiž rozhodla, že pojede navštívit svoji sestru do Dvorů. No a v lese, těsně před vesnicí, že budeme klusat. A protože bylo vedro, tak jsem si jen tak lehce vyklusávala a přemýšlela o tom, jak by bylo super, kdybych byla doma, v chladný stáji a najednou jsem klopýtla. Ona by teda ráda věděla o co, protože dle ní tam nic nebylo, ale já jí to rozhodně povídat nebudu! A letěly jsme obě. Sice si chvíli myslela, že to vybere, ale nakonec to vzdala a pěkně mi proletěla mezi ušima. Než jsem se stihla teda vzpamatovat, tak vyskočila a hned mě chytla, ale za tu srandu to stálo. Hned mě začala obskakovat, prohlížet nohy, chlácholit (je fakt, že v tu chvíli jsem z toho byla docela vykulená), zkoumat, jestli kulhám, a když zjistila, že všechno v pohodě, tak se na mne zase vydrápala a jelo se dál. Ale bála se, to já poznám. O metr dál nás chtělo sežrat fialový kolo (bylo hnusný) a namísto toho, aby mne dál litovala a otočila domů, jsem kolem toho musela projít. Pak ještě měla kecy, že si za to můžu sama, protože chrápu, ale já jí to nežeru. Ve Dvorech, překvapivě, zjistila, že její ségra není doma, ale v Praze, tak si alespoň zajela domů na oběd (mají tam, mimochodem, mizerně krátkou trávu), seřvala mě, když jsem jí nacpala čumák do talíře a zase se mohlo jet zpátky. Celý to dalo pouhopohé tři hodiny (na ní rekord) a už jsem se těšila na seno, jenže ona potkala Rančera! Zase! To už tu bylo předminulej víkend! Tentokrát pod sedlem, na laně chudáka Hondyho s holčičkou v sedle a ještě s nima šla haflina, taky s malou holčičkou. A jestli trubka pojede s nima. No jasně, že jela! Takže jsme kolem nás prošli. A já řvala. A nebylo mi to nic platný, protože mě donutila jet dál. A v lese ještě slezla a posadila na mně Míšu, majiteku hafliny a klidně šla žvanit s Rančerem. Jako kolikrát mám říkat, že nejsem žádnej provozák! A ještě aby na mně posazovala cizí lidi. No jako šla jsem, co mi taky jinýho zbejvalo, ale beru to jako podraz. A moc dobře jsem ji slyšela, jak se domlouvá na zejtřek s Rančerem. 
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one