Koniny všude okolo koní
Stránky dvou fešáků - chovných valachů
O tomhle dni bych se raději nevyjadřovala. Nejen, že mě ta důra vytáhla v poledne z ohrady od ostatních, ale musela jsem pod sedlo a bylo jí úplně jedno, že mrzne, že je všude led, a že mě se nikam nechce! A to, že jsem musela celou dobu poslouchat nadávky (jdi jako kůň, ne jako debil, ty si kráva a ne kůň - měla by se rozhodnout, co teda jsem) už beru jako trpkou nutnost. Absolutně nechápe, že cestu nejlépe vybírám já a to, že se zdá, že je tam led je opravdu jen zdání, protože já to vím přeci nejlíp. Navíc jsme tři hodiny strávily téměř jen v krokovém tempu, takže pro mne pohoda, ale čůza byla celá zmrzlá. Zlomový okamžik přišel, když po mě chtěla přeskočit potok. Byl neskutečně široký (alespoň patnáct centimetrů na šířku!) a navíc mezi stromy a tam já přece nepůjdu. No ani náhodou. Prala se tam se mnou asi půl hodiny (velmi dramatické půl hodiny), až to nakonec vzdala (joooo, jsem lepší). Sice si vymyslela, že přeskočim teda ten potok vedle, ale o tom jsem se po deseti minutách nechala přesvědčit. Jenže jsem ji naštvala. A to tak, že hodně. Takže byla vzteklá a pak jsem celý zbytek cesty domů musela klusat (!) a poslouchat její uštěpačné poznámky na mou koňskou osobu. Tak já nevím, co jsem komu udělala...
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one