Koniny všude okolo koní
Stránky dvou fešáků - chovných valachů
Měla jsem to tušit, když včera mlela o Janičce. Dneska mi sice dala Anglii, ale domluvila se s Janičkou na vyjížďce, což je něco, což úplně nejvíc nesnáším! Hned vám řeknu proč - cesta, na místo srazu s Janičkou trvá asi tak hodinu poklidné Eliščí chůze. Jenže blbka nestíhá. Nikdy! Prostě nikdy! Ona nemůže ráno přijet o hodinu dřív, aby v klidu vykydala! Takže namísto toho, aby kydala a mě čistila v pohodě, tak lítá jak hadr na holi. Zatímco ostatní holky jsou v ohradě, já musím trapně trčet doma, ona je pak protivná,protože se jí nelíbí místo, kde zrovna stojím (ať je to kdekoliv), má mě vyčištěnou během asi tak pěti minut, jen pod sedlem a pod uzdečkou, že se prý koně v zimě čistit stejně nemají (to jsem zvědavá, jestli to v létě bude probíhat podle jinýho scénáře, tche), a pak mě honí jako nadmutou kozu, protože z hodiny se stává "za půl hodiny tam máme být, tak pohni, herko!" A vůbec nechápe, že já jsem kůň! Tedy tvor vznešený, se vznešenou chůzí (ne, když se jde směrem domů, to se musí spěchat) a její kecy, typu: "nejdeš na jatka, tak pohni" mě fakt neberou. No samozřejmě, že mě celou cestu pobízela k rychlejšímu tempu, docela často jsme musely klusat a vůbec neměla pochopení pro můj strach z popelnice. Její chlácholení, že bych se tam stejně nevešla, mě fakt nebralo. No, nakonec jsme se tam dokodrcaly a co? Ano! Janička tam ještě nebyla! Takovýho hnaní a pro nic! Dokonce jsme jí musely jít naproti! S Amálkou jsme se pozdravily, bylo docela potěšující zjištění, že je stejně zpruzená jako já. A to nebyl všemu utrpení konec. Blbky samozřejmě celou dobu žvanily o kravinách, až se jim podařilo zabloudit! Jako! Nechápu! A může za to ta moje blbka, která se kasala, jak to tam všude zná, jenže nějak nepočítala s tím, že jí kus lesa vykácí a tudíž jí zmizí cesta! Nakonec se teda nějak vymotaly, ale byl to spíš koňodrom a nebýt nás, dvou statečných kobylek, tak nevím, nevím. A pak dostaly ten nápad, že se musí společně přece vyfotit! Blbější nápad fakt mít nemohly! Takže jsme se trmácely takovej kus až do města, aby nás nacpaly do mrňavýho prostoru k ohradě s jinejma kobyla, který byly hnusný a protivný. A navíc mi bylo zakázáno si do nich kopnout!!! Hrůza! Když se hvězdy nechaly vyfotit, myslela jsem si, že už pojedeme domů, ale smůla. Prý že vycválat "super" kopec! Kopec by možná byl super, kdybych se do něj nemusela hnát jako blbec a ten sestup! Díky všeobecně podmáčenému terénu jsem měla co dělat, aby se mi nerozjely nožičky do všech čtyřech stran. A ty dvě se tomu jen smály! Já to fakt nechápu. Janička nás ještě kousek vyprovodila, a pak se odpojila směrem domů. Což jsem nechápala. Ani trochu jsem to nechápala! Takže jsem se prostě zastavila a koukala, jak to cvalem nabírají směrem domů a my zůstáváme samy dvě. Chvilku jsem snažila vyvíjet aktivitu, jakože jedeme za nima, ale trubka mi v tom poměrně aktivně zabránila, a jakože jedeme domů. A protože už jsme byly na cestách čtyři hodiny, tak rozhodla, že ji tohle pomalé tempo už nebaví a musela jsem klusat! Skoro celou cestu až domů! Takový opruz! Nechci ji zase dlouho vidět! Hodně moc dlouho!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one