Koniny všude okolo koní
Stránky dvou fešáků - chovných valachů
Tak tohle jsem nepochopila. Jakože ani trochu. Co to, krucinál, mělo být. Jednak - dneska přišla včas! Chápete to? Ona normálně stíhala! Stíhala vykydat, stíhala podestlat, dokonce mne stíhala vyčistit tak, že mi čistila části těla, o kterých jsem si myslela, že neví, že existují. A byla to pruda, protože jsem tam musela stát jak debil minimálně půl hodiny. Normálně mne šlechtila. A pak jsme vyrazily - k Rančerovi, kde jsme nabraly Janičku s Verčou a jelo se dál, kde jsme nabraly ještě Míšu. Jako tolik koní pohromadě, toho se muselo využít. Hlavně proto, že jakmile se šlo v kroku, tak hvězdy plácaly děsný krávoviny a kdo to má poslouchat. Takže jsem se se svými koňskými přáteli dohodla a jelo se. A jelo se rychle a my přece zastavovat nebudem a my všichni musíme jít první, jinak to není ta správná legrace. Takže za chvilku čůza, samozřejmě, nadávala, že má hohy až u kolen, že už jí to nebaví, zase vyjmenovala na mou adresu celou zologickou a vůbec byla taková protivná. A navíc s náma jela huculka! Já nemám ráda mrňavý koně, fakt ne. Takže jsem celou dobu házela ksichty, a když jsem po ní jednou vyjela zubama, protože mne rozčilovala, tak jsem dostala vynadáno. Ale to, že po mně Amálka vykopla a málem jsem to schytala jí až tak nevadilo. Jsem chudinka. Největší na světě! Doufám, že mi dá zítra pokoj.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one